Hory 2011
Jakmile jsme v únoru vynesli lyže ze sklepa, začali se pejsci těšit, že je opět čeká čtrnáct dní strávených s celou „smečkou“ na horách. Jako první museli mít sbalené věci, aby věděli, že určitě jedou s námi, ale i tak si to raději během balení jistili v autě.
Naši pejsci jsou už vysokohorští mazáci, které nic nerozhází. Jediné, na co si Cairýsek zatím nezvykl, je ohňostroj, který bývá za hezkého počasí každý týden. Zatímco Cairo pokaždé zalezl pod stůl nebo na křeslo, tak aby se dotýkal minimálně jednoho člověka, Strongísek si užíval sledování ohňostroje z.balkónu.
Letošní rok bylo na horách abnormálně málo sněhu, ale na dovádění s.pejsky množství sněhu postačovalo. Cairo se od Strongiho naučil sjíždět kopce po bříšku. Zatím ale nemá tak propracovanou techniku. Strongi si jízdu vždy užívá. Jednou nám mizel hodně daleko a nechtěl zastavit ani na naše zavolání. Jen mával ocáskem, že o nás ví, ale že přijde, až sjede kopec. Naštěstí jsme ho odvolali, protože si to mířil do míst, kde by mohl strhnout lavinu.
Kluci opět prokázali, že i boxer může být dobrým tažným psem. Tahali nás na lyžích v nadmořské výšce 2300 metrů nad mořem do kopce k chaletu. Ostatní lidé nám jen tiše záviděli, protože museli úsek zdolat bez pomoci po svých a s.lyžemi na zádech.
